10 tradičních mýtů o jídle

Pak se držíte mýtů, které ovšem nemají se skutečností mnoho společného. Pojďme se na některé z těch nejrozšířenějších podívat blíže. Radí Tamara Starnovská, vedoucí nutriční terapeutka Thomayerovy nemocnice v Praze

Mýtus číslo 1: Špenát je plný železa

Jeden z nejčastějších mýtů se týká špenátu. Hojně rozšířeným názorem je, že špenát obsahuje velké množství železa. K rozšíření tohoto mýtu přispěli vědci, když v analýze o obsahu železa ve špenátu posunuli desetinnou čárku o jedno místo doprava. Špenát však ve skutečnosti není obsahem železa nijak výjimečný. Daleko více ho obsahují třeba vepřová játra.

Mýtus číslo 2: Tuk škodí tělu

V tomto případě platí rčení, že všeho moc škodí. Přiměřené množství tuku, respektive nenasycených mastných kyselin (najdeme je např. v rybách, oříšcích, slunečnicových a dýňových semínkách atd.…), je pro lidské tělo stejně důležité, jako příjem bílkovin nebo vitamínů. Preference nenasycených mastných  kyselin oproti nasyceným je důležitým faktorem v prevenci cévních a srdečních onemocnění. Výživový odborníci doporučují v závislosti na tělesné hmotnosti denní příjem tuků (zejména nenasycených)  v rozmezí 80 až 120 gramů. 120 už je příliš, správně je 30-35% energie z celku hrazeno tuky (všechny dohromady) = cca 75-90g a z tohoto množství je cca 68-80 g třeba pokrýt tuky s nenasycenými mastnými kyselinami. Pozor! Uvedené množství je celkové množství tuku včetně tuku obsaženého v potravinách (v libovém mase, pečivu,…)

Mýtus číslo 3 a 4: Mléko zahleňuje a obsahuje hormony a antibiotika

Také tvrzení, že mléko zahleňuje, patří do kategorie pověr. Vědecké studie dokazují, že mléko nezvyšuje sekreci hlenu, pokud dotyčná osoba netrpí alergií na mléčné produkty.

Neopodstatněná ji i obava z přítomnosti hormonů a antibiotik v mléce. Hovězí dobytek je pod neustálou veterinární kontrolou, a pokud je léčen pomocí antibiotik, tak veterinární dozor dbá na to, aby mléko těchto kusů bylo automaticky vyřazeno z dodávek a prodeje. Obava z hormonů pramení z tradovaného mýtu, že dobytku jsou aplikovány růstové hormony pro zvýšení produkce mléka. Tento postup však není v České republice povolen a stejně tak je tomu i v evropské legislativě. Proto je obava z přítomnosti hormonů v mléce zbytečná.  

Mýtus číslo 5: Paštiky se vyrábějí z „odpadu“

Mnozí mají zažitou představu, že se paštiky vyrábějí z podezřelých surovin. I toto je omyl. U paštik je to úplně stejné, jako u ostatních potravin – záleží na výrobci. Renomovaní producenti působící v Česku dlouhá léta kladou na kvalitu surovin velký důraz, protože ví, jak významný dopad má použitá surovina na výslednou chuť. Paštiky navzdory často šířenému mýtu obsahují velmi kvalitní maso a další chutné ingredience. K základním složkám patří také v mnoha případech játra, která jsou důležitým zdrojem železa a dalších pro život cenných látek. Výrobní proces je od začátku až do konce pod bedlivým dohledem a pracovníci musí po celou dobu dodržovat přísná pravidla hygieny a správnou výrobní praxi.

Mýtus číslo 6: Přídatné látky neboli éčka škodí zdraví.

Přehnané a často zbytečné obavy panují i ohledně přídatných látek neboli „éček“. Přídatné látky jsou pro spoustu zákazníků strašákem a koluje kolem nich řada mýtů, polopravd nebo vysloveně zavádějících informací. Někteří lidé by nejraději nakupovali jen potraviny bez těchto látek, avšak v určitých kategoriích takové výrobky hledají marně. Přídatné látky vždy byly a jsou i v současné chvíli nedílnou součástí moderní technologie výroby potravin a výrobky bez přídatných látek by běžný spotřebitel z důvodu vzhledu, chuti nebo konzistence jednoduše nepřijal. Do potravin jsou aditiva přidávána právě z důvodu zachování nebo vylepšení jejich trvanlivosti, vzhledu, konzistence, chuti, vůně atd.

Je třeba mí na paměti, že pouhé uvedení E čísla neznamená, že potravina je šizená nebo dokonce zdraví škodlivá - například pod označením  E160 se skrývá obyčejný beta-karoten, který jindy jdeme koupit do lékárny, jako E 300 se zase označuje vitamín C, který všichni potřebujeme.

Mýtus číslo 7: Konzerva rovná se konzervant

Mezi Čechy je často tradovaný mýtus, že konzervy obsahují množství konzervantů a proto je lepší kupovat chlazené a čerstvé výrobky. Konzervy ale konzervanty nepotřebují (pro někoho možná paradoxně). Jejich trvanlivost je totiž dána tepelnou úpravou nikoli přidáváním chemických látek. Toto tepelné ošetření odstraní veškeré formy mikroorganizmů a jeho podstatou je působení dostatečně vysoké teploty po dostatečně dlouhou dobu. Při splnění těchto podmínek nepodléhá neprodyšně uzavřená potravina mikrobiologické zkáze a zůstává tak zcela bezpečná po velmi dlouhou dobu.

Mýtus číslo 8: Po nízkotučných potravinách se hubne

Ani tento mýtus není úplně pravdivý. Nízkotučné potraviny sice mají málo nebo v podstatě žádný tuk, na druhou stranu ale mohou obsahovat vysoké množství cukru a nemají vyvážené složení. Při nákupu takových potravin je proto důležité kontrolovat nejen množství tuku, ale i vše ostatní. Jinak kila dolů nepůjdou.

Mýtus číslo 9: Ovoce můžeme sníst, kolik chceme, je přece zdravé

Říká se, jezte hodně ovoce, po něm přibrat nemůžete. Omyl! Ovoce sice obsahuje spoustu vitamínů, ale také mnoho cukrů. Pochopitelně hodně záleží na druhu ovoce a jeho zpracování, je velký rozdíl mezi obsahem energie ve 100 g vodního melounu a 100 g sušených datlí. Záleží i na konzumovaném množství, zmíněného melounu není problém sníst půl kila, u sušených datlí to pro většinu lidí problém bude. Obecně lze říci, že čím je ovoce méně zralé, tím obsahuje více glukózy a to je nevýhodné. Čím je zralejší, tím více obsahuje fruktózy, což je výhodnější. Specifické jsou banány, které i v době plné zralosti obsahují škroby, lze je tedy chápat stejně jako pečivo či přílohy. Z těchto důvodů (vyšší podíl energie ve formě snadno vstřebatelných jednoduchých cukrů) je doporučováno  ovoce konzumovat hlavně dopoledne nebo před sportovním výkonem, kdy je předpoklad, že takto získanou energii ještě využijete, večer už určitě ne. Pamatujte, že spoustu cukru najdete i v ovocných džusech. Pokud už se bez nich neobejdete, zkuste je alespoň ředit s vodou v poměru 1:1.

Mýtu číslo 10: Jezte naposledy v pět večer

Tento výrok by platil v případě, že chodíte spát v sedm hodin. Aby byla tělu potřebná energie doplňována průběžně, mělo by se poslední jídlo jíst dvě hodiny před spaním. Od pěti hodin do rána je dlouhá doba a tělo má pak větší potřebu rychle si doplnit chybějící energii a uložit ji do zásoby.

Tamara Starnovská, vedoucí nutriční terapeutka Thomayerovy nemocnice v Praze

Text vznikl ve spolupráci s Hamé